Starci na chmelu

Československo 1964, 89 minut, barevný širokoúhlý.

Režie: Ladislav Rychman. Scénář: Vratislav Blažek, Ladislav Rychman. Kamera: Jan Stallich. Střih: Miroslav Hájek. Hudba: Jiří Bažant, Jiří Malásek, Vlastimil Hála. Architekt: Oldřich Bosák.
Hrají: Vladimír Pucholt, Ivana Pavlová, Miloš Zavadil, Irena Kačírková, Josef Kemr, Libuše Havelková a další.

Nejslavnější a dosud nepřekonaný český filmový muzikál z prostředí chmelové brigády, od jehož prvního uvedení uběhlo více než padesát let, sleduje příběh první lásky, jež se střetává s nepochopením spolužáků i vychovatelů. Uvolněná atmosféra poloviny šedesátých let umožnila tvůrcům vyvážit vážnější témata morálky a generačního konfliktu satirickým podtextem. Dějovou linii, proloženou tanečními čísly a písněmi, z nichž se mnohé zapsaly do zlatého fondu české populární hudby, rámuje v roli symbolických průvodců trojice kytaristů s ústřední melodií Milenci v texaskách.

V domácím kontextu žánrově novátorský snímek, natočený v duchu světových muzikálových předloh, slavil velkolepý úspěch už v době svého uvedení, kdy jej po premiéře v létě 1964 v kinech vidělo na tři miliony diváků. Na širokoúhlém anamorfotickém formátu se čtyřkanálovým magnetickým záznamem zvuku zvláště vynikla taneční čísla v choreografii Josefa Koníčka. Ocenění na domácích soutěžích a festivalech získal nejen režisér Ladislav Rychman a scenárista Vratislav Blažek, ale také autoři hudby (Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vratislav Blažek) za funkční využití písní ve filmu.

Blažek a Rychman opustili falešnou představu o tom, že mládež je dneska sice hrubá, ale v jádru dobrá… Co je v ní dobrého? A co je v ní hrubého? Stojí v opozici? Vůči komu a proč? Jaký je její ideál. Co čeká od života? To jsou otázky, které tvoří půdorys filmu. Nevystupují v něm chuligáni, hranice mezi dobrem a zlem není vytyčena mezi konfekčními kalhotami a mezi texaskami. Věc je složitější. […] už totiž nejde jenom o ‚občanskou fasádu‘ hrdinů, ale také o jejich morální kvality. A vlastně především o ně.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska a spolufinancováno Ministerstvem kultury České republiky.
Partnery projektu jsou Norská národní knihovna a CESNET.

[Miroslav Stoniš (1964): Veselohra nikoli pivní. Nová svoboda 20, č. 258 (28. 10.), s. 4.]