Bílá nemoc

Československo 1937, 106 minut, černobílý.

Režie a scénář: Hugo Haas. Kamera: Otto Heller. Střih: Antonín Zelenka. Hudba: Jan Branberger. Architekt: Štěpán Kopecký.
Hrají: Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek, Karla Oličová, Bedřich Karen, Václav Vydra st., Ladislav Boháč a další.

Do jakési země, jejíž národ je plamennými projevy diktátora právě úspěšně přesvědčován o své nadřazenosti a oprávněnosti vojenské expanze, se rozšířil bacil silně destruktivní formy malomocenství. Je nazýván morbus Tshengi nebo lidově „bílá nemoc“. Jediný, kdo proti němu vyvinul účinný lék, je lékař chudých jménem Galén. Odmítá však tajemství svého medikamentu prozradit, dokud mocní maří lidské životy válkami.
Čapkova hra Bílá nemoc byla poprvé uvedena v lednu 1937, tedy v čase bezprostředního ohrožení nacismem, a její paralela s tehdejší současností a především blízkou budoucností je děsivě výstižná. Haasova filmová adaptace, jež měla premiéru už na konci téhož roku, v sobě díky stejnému obsazení hlavních rolí uchovala výjimečné kvality této první inscenace, zároveň však zůstává svébytným nadčasovým dílem.

Čapkova ‚Bílá nemoc‘ přinesla si do filmu původní divadelní formu i obsazení, což po mnoha jevištních reprisách znamená dokonale vybroušenou hereckou souhru. Haasova režie je čistá, pozorně vypracovaná a až na některé vkomponované vložky přidržuje se divadelní předlohy. Je to v pravém slova smyslu zfilmované divadlo, ale možno říci, že Čapkova utopie je filmem ještě více vyzdvižena než na divadle, které také pracovalo se světelnými obrazy, aby zdůraznilo určité partie hry. Vkomponované vložky vyslovují, co na divadle nebylo dořeknuto, nelze však říci, že by tím Čapkovo dílo bylo prohloubeno. Spíše naopak. Divákova nejistota po shlédnutí jevištní hry se shlédnutím filmu ještě zvyšuje, zvláště pak závěrečné scény filmu působí nevěrojatně.

[-jal., Novinky trhu – Bílá nemoc. Český filmový zpravodaj 18, č. 1-2 (15. 1. 1938), s. 4.]