Špalíček

Jednotlivé epizody byly původně natočeny a uváděny jako samostatné krátké filmy. Koncem roku 1947 byly Jiřím Trnkou sestaveny do podoby celovečerního filmu a uvedeny pod názvem Špalíček.

Obraz byl digitalizován z originálního negativu na materiálu Agfacolor. Jako sekundární zdroj pro dvě epizody, ke kterým se nedochoval originální negativ (Betlém, Legenda o sv. Prokopu), byl použit duplikační pozitiv. Obraz byl digitalizován v rozlišení 4K, pracovní a finalizační rozlišení bylo na základě testů stanoveno na 4K. Viditelná část obrazu je vymezena normou pro projekční okeničku s poměrem stran 1:1,37. V tomto formátu byl film promítán v době svého prvního uvedení.

V NFA se vedle originálního negativu, duplikačního pozitivu a duplikátního negativu ke každé z epizod zachovaly tři kopie na materiálu Agfacolor a Orwocolor. Z nich byla vybrána jedna coby nejvhodnější pro barevnou referenci. Barevné podání digitalizované verze filmu se tak odvíjí od této konkrétní filmové kopie na materiálu Agfacolor.

Možné zdroje pro digitalizaci zvuku byly: negativ zvuku, duplikátní negativ zvuku a pozitivní kopie. Na základě testů byl za nejvhodnější zdroj vybrán duplikátní negativ zvuku.