Démanty noci

Zpět v kinech od 30.8.2018

Československo 1964 / 64 min. / černobílý /psychologické drama / DCP & Blu-ray / přístupný / anglické podtitulky

režie → Jan Němec / scénář → Arnošt Lustig, Jan Němec / kamera → Jaroslav Kučera, Miroslav Ondříček / střih → Miroslav Hájek / hudba → Jaroslav Ježek / architekt → Oldřich Bosák / kostýmy → Ester Krumbachová / hrají → Ladislav Jánský, Antonín Kumbera, Ilse Bischofová

Celovečerní debut režiséra Jana Němce je dramatem na hranici života a smrti. Útěk dvou židovských mladíků z transportu smrti naturalisticky zachycuje stavy únavy, úzkosti, hladu a ohrožení. Obrazy úniku psychicky i fyzicky vyčerpaných mužů jsou prokládány asociativními retrospektivami, sny a halucinacemi, které zpřítomňují subjektivní vnímání obou protagonistů. Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustiga stála na počátku kariéry tehdy osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů 60. let. V Démantech noci je téma holokaustu nahlédnuto intenzivně subjektivním pohledem. Režisér vytvořil několik verzí filmu, než nalezl adekvátní audiovizuální tvar vypovídající o extrémním prožitku existence. Styl technicky i narativně provokativního díla sám Němec charakterizoval jako „snový realismus“, čemuž odpovídají nejen vizuální kompozice, ale i minimum dialogů a ticho jako dramatvorný prvek.

Jan Němec (1936-2016):
Démanty noci i svými dalšími filmy ze 60. let Jan Němec přispěl mezinárodnímu věhlasu československé kinematografie. V srpnu 1968 zaznamenal první hodiny sovětské okupace v Praze a tyto záběry propašoval na Západ. Poté, co mu v sedmdesátých letech byla znemožněna jakákoliv činnost ve filmu, se uchýlil do exilu. Po svém návratu do vlasti po sametové revoluci 1989 tvořil opět ve svobodných poměrech, které ale vyžadovaly hledání nového stylu a přístupu k audiovizuálnímu vyjadřování. Jeho tvorba v digitální éře se opět vyznačovala originalitou a vyhraněným stylem, které byly oceněny například na MFF v Locarnu 2001.