Tomáš Žůrek

Vedoucí obchodního oddělení

 

„Všechny důležité filmy jsem viděl do dvaceti”

Jedna z nejdůležitějších funkcí v Národním filmovém archivu, a dost možná to platí i všude jinde, je vedoucí obchodního oddělení. Archiv funguje jako příspěvková organizace Ministerstva kultury a na značnou část svého rozpočtu si vydělává sám, především prodejem promítacích práv ke starším českým filmům televizním stanicím. Na Tomáši Žůrkovi tak leží zodpovědnost za to, aby si archiv vydělat tolik, kolik potřebuje.

Hodně tvrdý Rock’n Roll

Tomáš se ale takových úkolů zřejmě nebojí. Po studiích filmové produkce na FAMU se živil na volné noze hudební produkcí (pořádání koncertů, zastupování kapel, DJing atd.). To není pro každého a člověk k tomu potřebuje kus zdravé odvahy mládí. Ale když se heslo „nevěř nikomu nad třicet” začne nenápadně měnit na „nevěř nikomu pod třicet”, začal se i Tomáš zajímat o stálejší místo v oblasti filmu. A zvítězil ve výběrovém řízení do NFA, nejprve na místo referenta obchodního oddělení, kde se stal později vedoucím.

Obchodní oddělení převzal Tomáš na podzim roku 2015 a dnes řídí sedm lidí. Ještě stále se prý snaží udělat v systému svůj pořádek. „Nejsme u konce, ale snad se mi to daří.” Nejobtížnější je podle něj obchodní jednání s klienty archivu, což jsou především největší televizní stanice. „Jednání jsou hodně tvrdá. Nejsem tak ostrý obchodník. To je asi největší úskalí mojí práce.”

V dosahu Střešovic

Tomáš vzpomíná, jak ho film začal zajímat v době, kdy na levných DVD nic nevycházelo a pirátství neexistovalo. „Listoval jsem Kulturním přehledem a čekal i týdny na přehlídku Ingmara Bergmana. Jinde než v kině nebyla šance ty filmy vidět. Na gymplu jsem už pilně chodil do Aera a Ponrepa, hlavně s bráchou.” Všechny důležité filmy prý Tomáš viděl do dvaceti a dnes už se za cinefila nepovažuje. „V osmnácti to tak bylo, ale teď už nemám čas.” Nedávno se Tomáš stal otcem a tak se do kina dostane tak jednou za měsíc. A nechodí daleko. Nejraději má kina poblíž svého domova. „Měl jsem hodně rád Ořechovku, teď Dlabačov a OKO.”

Ikarie XB1 v Cannes Classics

Pro projekt „Digitální restaurování českého filmového dědictví” se Tomáš snaží prodat zrestaurované filmy na festivaly a přehlídky. V zahraničí podle Tomášovy zkušenosti ani jiné než zrestaurované filmy promítat nechtějí. Adéla ještě nevečeřela se letos promítala na festivalu v Toulouse, Takový je život bude v Karlových Varech a Starci na chmelu na Letní filmové škole. Specifický zájem vzbudilo první české sci-fi Ikarie XB1 z roku 1963, zařadili ji do sekce Classics v Cannes. „To je zcela mimořádné a považuji to zatím za svůj největší úspěch, na kterém má svůj velký podíl můj předchůdce Daniel Vadocký,” říká k tomu Tomáš. Ze čtrnácti titulů zrestaurovaných v rámci projektu je pro něj Ikarie zároveň film s největším prodejním potenciálem na zahraniční přehlídky. „Je to jediné pořádné české sci-fi. Výtvarné řešení s kamerou a hudbou dohromady je strhující a úvodní titulkovou sekvenci považuju za geniální. V něčem možná působí směšně, ale je až neuvěřitelné, že to i po takové době vypadá dobře,” uzavírá vedoucí obchodního oddělení.

Text: Štěpánka Matúšková, Foto: Jitka Hejtmanová.