Pavla Janásková

Vedoucí Knihovny NFA

 

„Můj obor mi připadá úchvatný”

„V republice jsou s filmem spjaté tři knihovny,“ začíná zeširoka vedoucí Knihovny NFA Pavla Janásková odpověď na otázku, v čem je její práce jedinečná. „Všechny jsou na jednom kilometru čtverečním: knihovna FAMU, přístupná výhradně studentům, a Divadelní a filmové oddělení v Městské knihovně v Praze. To má ale přece jenom širší dopad a tím pádem jinou strukturu sbírky. My jsme skutečně jedineční ve skladbě fondu – vlastníme archiv novinových výstřižků z domova i zahraničí, téměř úplnou kolekci filmových periodik vydaných na území dnešní ČR nebo třeba sbírku scénářů převážně k české hrané tvorbě, v které je deset tisíc exemplářů.“

Pavla Janásková je pro svou práci očividně zapálená. Jak by ne, věnovala jí celý svůj dosavadní profesní život. Do NFA nastoupila jako osmnáctiletá dívka hned po absolvování střední knihovnické školy. „Na knihovnictví na Filozofické fakultě brali tenkrát deset lidí a kdo neměl tlačenku tak se nedostal,” vzpomíná dnes. “Víte, tenkrát se všechno řídilo odněkud odjinud. V NFA (tehdy v Československém filmovém ústavu) dostali povolení přijmout dva absolventy, což v jiné roky nebylo možné. S kolegyní Soňou Weigertovou z oddělení výzkumu jsme spolužačky ze střední školy a šly jsme spolu také k přijímacímu pohovoru. A oni nás vzali obě dvě, nějak jsme se jim líbily.” Obě dámy pracují v NFA dodnes. Pavla Janásková začínala jako “bibliograf” a vysokou školu si vystudovala dálkově.

„Chuťovky si hlídám”

Filmy, knížky a nové informační technologie, to je podle ní geniální kombinace. Už na škole se proto zaměřila na selekční jazyky, vyhledávání a zpřístupňování. „Baví mě to. Můj obor mi připadá úchvatný,” říká dnešní vedoucí, která pamatuje generaci knihovníků, kteří Knihovnu NFA zakládali ve 40. letech a je tak symbolicky spojená s jejími kořeny.

Přesto by o sobě neřekla, že je cinefil: „Nemám to slovo ráda – zavání šílenstvím. Ráda si film vychutnám, ale všeho s mírou. Navíc, je to nezdravé, být celý den v křeči u počítače a pak se ještě kroutit v kině. Život má daleko víc poloh než jen film. To jdu raději do přírody,” říká paní Janásková.

Stejně v ní ale velký kus lásky k filmu bude, protože se přiznává, že ze spaní na podlaze na Letní filmové škole je už celá rozlámaná a že se jí „mění priority”. „Chodím na filmy, které se běžně nevidí. Chuťovky si hlídám.” Proto je Pavla Janásková hostem hlavně kina Ponrepo, kde má ráda němé filmy s hudebním doprovodem či přehlídky experimentálních filmů. S mužem pak nevynechá novinky Woodyho Allena.

Z vybraných čtrnácti titulů projektu Digitální restaurování českého filmového dědictví” by si vedoucí Knihovny NFA vybrala film Starci na chmelu: „Stejný ročník jako já a mám ráda Kačírkovou a tanec.” A nebyla by to knihovnice, kdyby hned nepokračovala: „Tak se podíváme, co k němu najdeme v naší digitální knihovně online.” Paní Janásková zaloví v počítači a za okamžik vyjmenovává: „Máme tu dva scénáře – technický a literární. Potom knihy, kde se o filmu píše, je jich pět. Koukám, že písničky vyšly taky knižně. Dále jsou tu výstřižky z denního tisku, celkem na 457 stranách je film zmiňován. Samozřejmě v různých kontextech, ale o to může být pramen zajímavější.” Tím by podle knihovnice dříve badatel strávil půl roku a teď to má během pár minut vyhledané.

„Mám radost, že časopisy znovu ožily”

Na digitální knihovnu (jednu z největších u nás), kterou v NFA buduje čtrnáct let a která umožňuje popsané vyhledávání, je Pavla Janásková opravdu pyšná: „Mám radost z toho, že časopisy znovu ožily,” ukazuje na monitoru obálku předválečné Kinorevue s Jiřinou Štěpničkovou na titulu. „A těší mě, že v tak vysokém rozlišení 300 dpi.”

Hlavní uživatelé knihovny jsou studenti filmovovědných oborů v Praze, Olomouci a Brně. Studovat ale mohou odkudkoliv. Digitální knihovnu navštívilo přes 7 000 čtenářů jen za letošní rok a přihlašují se nejen z ČR, ale z USA, Japonska či Číny a mezi nejčastějšími městy se drží New York. „Studovat můžete plnohodnotně třeba z Jevíčka,” uzavírá s uspokojením vedoucí Knihovny NFA Pavla Janásková: „Internet je všude.”

Text: Štěpánka Matúšková, Foto: Jitka Hejtmanová.