Lucie Česálková

Vedoucí oddělení výzkumu

 

„Nevěřila jsem na filmovou vědu“

Vedoucí oddělení výzkumu Lucie Česálková obývá nepatrnou místnůstku v přízemí pražského Konviktu. Doléhá sem zvuk varhan z přilehlého kostela sv Bartoloměje, tady je ale hlavní konfesí filmová věda. Lucie je její vyznavačkou od gymnazijních let, kdy začala v rodných Pardubicích navštěvovat filmový klub: „Spíš jako rozšiřování obzorů, co může taky dělat mladý intelektuál na malém městě…“ Chtěla psát a věděla, že to musí být o kultuře. Ke studiu na vysoké škole si proto vybrala český jazyk a literaturu v kombinaci s filmovou vědou v Brně. „Nevěřila jsem na filmovou vědu, brala jsem ji jako doplněk. Do Prahy na jednooborovou jsem se proto ani nehlásila.“ Od třetího ročníku psala Lucie texty do Cinepuru a začala dělat korektorku v Literárních novinách, kde se z ní posléze stala redaktorka literární a filmové rubriky. Zároveň si dokončovala doktorát a po turbulencích v Literárkách působila jako redaktorka Cinepuru a Iluminace. Dnes je šéfredaktorkou posledně jmenovaného periodika a na Ústavu filmu a audiovizuální kultury Masarykovy univerzity vyučuje. Pořád ji ale „baví jít na film, něco si o něm myslet a psát to víc jako esej než jako věděckou práci.“

Filmy, které nikdo neviděl

V Brně Lucie Česálková učí dějiny českého hraného a dokumentárního filmu a přednáší svou specialitu – dějiny promítání filmu mimo kino. Odbornice se totiž zaměřuje na studium vzdělávacího filmu – zajímají ji školní filmy, propagační filmy, lázeňská kina, televizní vysílání pro školy. Na toto téma ji nedávno vyšla kniha Atomy věčnosti o kontinuitách politiky vychovávat filmem ke správným občanským návykům: „Bylo by mylné myslet si, že jde o socialistický fenomén, stopy najdeme už v první republice. A v poválečné době se lze setkat i v západní Evropě s obdobou budovatelského filmu – výkony se tehdy zvyšovaly všude.“ Studium vzdělávacího filmu prý u Lucie vyvolalo potřebu tyto filmy víc ukazovat a dostat je do širšího povědomí, proto často dramaturgicky spolupracuje s festivaly: „Jinak píšu o filmech, které nikdo neviděl.“

V NFA Lucie Česálková kromě zmíněného vedení Iluminace řídí výzkum a má na starosti publikace, které z něho vycházejí. Do jejího příchodu před třemi lety v NFA vycházela přibližně jedna publikace za tři roky. „Dnes máme snahu stát se malým nakladatelstvím literatury o kinematografii, které bude mít pravidelnou činnost tři tituly za rok.“ Za jejího působení už vyšly mimo jiné publikace k digitálnímu restaurování filmů Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci a Ostře sledované vlaky.

Pro projekt Digitálního restaurování českého filmového dědictví Lucie Česálková zajišťuje spolupráci s autory odborných studií. K akci se chystají podrobné publikace, jak tomu bylo u dříve zrestaurovaných titulů. Lucie texty zedituje a zasadí do celku.

„Baví mě žánrový film“

Největší událostí ze čtrnácti filmů vyvolených k digitálnímu restaurování je pro badatelku vedle Případu pro začínajícího kata také sci-fi z roku 1963 Ikarie XB1. „Baví mě žánrový film,“ říká a zamýšlí se: „Zajímá mě, proč Ikarii nenatočili na barvu. Doufám, že to zjistíme při výzkumu písemností – podle rozpočtových možností nebo pokud o barevný materiál tvůrci zažádali, najdeme to,“ je si jistá vedoucí oddělení výzkumu NFA.

Text: Štěpánka Matúšková, Foto: Jitka Hejtmanová.