Jana Přikrylová

Vedoucí oddělení akvizice a archivace

 

„.Nesnáším multikina, nevoní mi popcorn.”

Jana Přikrylová vede tu část archivu, která přímo pracuje s filmovými materiály. V NFA strávila celý svůj pracovní život po boku dlouholetého ředitele Vladimíra Opěly. Pokud on stál za nastavením mimořádně kvalitní archivní péče o film, ceněné ve světových archivních kruzích, ona je tou, kdo ji dnes dodržuje.

Červená propiska

Kariéra jedné z nejdůležitějších postav NFA v tehdejším Československém filmovém ústavu, který archivu statutárně předcházel, nezačala prý nijak slavně. Čerstvá absolventka oboru produkce a řízení na FAMU nastoupila v roce 1981 do technického oddělení, které vedl budoucí ředitel Vladimír Opěla. Svěřil jí jako první zásadní úkol rekonstrukci přírůstkových knih, kam se zapisují údaje o nově získaných materiálech. „Každá strana musela být očíslovaná tuší přes šablonu. Jako bývalý kantor mi pan Opěla chyby v zápisu či neúhledný rukopis opravoval červenou propiskou. Zažívala jsem značnou deziluzi, výrazně jsem slevila ze své důležitosti a pocitu, že mi svět leží u nohou,” říká dnes s úsměvem energická Jana Přikrylová ve své kanceláři s velkým oknem do zarostlé zahrady na pražském Žižkově.

Dnes Jana Přikrylová řídí oddělení, zodpovědné za zachování filmových materiálů pro budoucí generace. Filmový pás přitom podléhá nenápadné degradaci už po vyjmutí z kamery a pro dobré uchování vyžaduje velmi specifické podmínky. Ve vlhku mohou podložku napadat plísně a v přílišném suchu naopak popraská vrchní vrstva. Nedávno se do NFA dostal třeba originální negativ českého hraného filmu natočeného v roce 1994 úplně pokrytý plísní. Producent ho měl dvacet let uschovaný doma ve sklepě. Pracovnice ve střižnách (a také jeden pracovník – celkem je v oddělení akvizice a archivace dvacet devět lidí) si s různými problémy dokážou odborně poradit, na filmovém pásu opraví potrhanou perforaci i vadné slepky. Když už je materiál tak křehký, že by hrozilo jeho poškození při promítání, připraví ho na kopírování ve filmových laboratořích.

Následovat sestru

Jistě s nadsázkou Jana Přikrylová tvrdí, že celý život napodobuje to, co dělá její starší sestra, která je stejně jako ona NFA věrná dodnes – Eva Urbanová pracuje v oddělení kurátorů. „Záviděla jsem jí, že může na projekcích vidět filmy mimo distribuci,” popisuje s humorem sobě vlastním své dávné pohnutky. Svou sestru následovala už na střední průmyslovou školu filmovou do Čimelic, v tom hrála kinematografie menší roli. Táhla ji tam, v patnácti letech tak atraktivní, vzdálenost od rodičů a také úžasná atmosféra internátní školy umístěné ve schwarzenberském loveckém zámečku. „Sešli se tam studenti z celé republiky, byla to skvělá, velmi výjimečná škola.”

Do kina dnes už prý Jana Přikrylová nechodí: „Nesnáším multikina, nevoní mi popcorn, a obávám se polití kokakolou, hrůza. Nakoukám toho dost a dost při pracovních projekcích.” Projekce v malé projekční místnosti NFA v Malešické ulici, na nichž se promítají a podrobně zpracovávají zpravodajské filmy do roku 1945, má paní Přikrylová obzvlášť ráda. Tým kurátorů a dalších odborníků z NFA se při nich kromě kontroly materiálu snaží identifikovat co nejvíc reálií: „Zbožňuju zjišťování exteriérů, poznávání osobností, vůbec mě víc baví dokumenty. Mám také ráda němé filmy a jejich poetiku.”

 

Text: Štěpánka Matúšková, Foto: Jitka Hejtmanová.