Jan Zahradníček

Vedoucí Digitální laboratoře

 

„Maminka vedla filmový klub”

V pozdně secesním a poněkud sešlém domě na kraji Žižkova, kde podle legendy sídlil nevěstinec, vzniklo během posledních dvou let moderní pracoviště NFA určené k archivaci digitálních kinematografických děl a digitalizaci těch filmových. Jsme svědky epochální změny, kdy se až na výjimečné počiny se přestaly filmy točit na klasický filmový pás, na jehož uchování se Národní filmový archiv soustředil po celou dobu své existence. Teď je však na scéně médium, které sice nepodléhá plísni a mechanickému opotřebení, zato však hrozí rychlou a úplnou ztrátou dat či jejich nečitelností budoucí technikou. Bylo nutné jednat a udělat zásadní krok pro zachování filmů v digitální podobě pro budoucnost. Splnit tento úkol přišel do NFA Jan Zahradníček z pražského studia UPP, které se zabývá filmovou postprodukcí. „Staral jsme se v UPP jako technik o digitální kamery a jejich data,” popisuje své začátky v digitálním světě Jan. „Nachomýtl jsem se i ke skenování filmu a k prvním restaurátorským projektům, a natolik mi to učarovalo, že jsem se později přesunul do NFA, abych se mohl filmové digitalizaci věnovat naplno.” V UPP se za čtyři roky stihl „nachomýtnout” k takovým projektům jako byla digitalizace Švankmajerových filmů, digitální restaurování snímků Marketa Lazarová a Hoří má panenko, nebo práce na titulech Alois Nebel či seriál Borgiové – Promlčené zločiny.

Do dnešních dnů se Janovi podařilo vybudovat základy systému digitální archivace a malé digitální kino, kde se mohou pracovníci NFA na nové přírůstky do sbírek podívat. Přesto je Digilab, jak se pracoviště zkráceně nazývá, na Žižkově v provizorních podmínkách. Pod Janovou supervizí se už ale plánuje další rozvoj v Hradišťku u Prahy, kde NFA staví nový depozitář. „S novým pracovištěm budeme konečně soběstační ve filmové digitalizaci a restaurování, posílena bude i kapacita a bezpečnost systému digitální archivace”, slibuje si od toho Jan. Na co je ve svém oddělení nejvíc pyšný? „Na své kolegy, kteří jsou mi velkou oporou a pomocí,” neváhá s odpovědí vedoucí Digitální laboratoře.

Velká podívaná

K lásce k filmu se Jan podle svých slov dostal také díky své mamince, která vedla v jeho rodné České Lípě filmový klub: „Pomáhal jsem jí vozit kopie z nádraží a brala mě i na představení.” Už v dětství proto Jana potkaly zásadní iniciační zážitky jako projekce Blade Runnera nebo Bezstarostné jízdy.

Na filmy se vedoucí Digilabu dnes dívá hlavně pracovně. Když už výjimečně jde do kina, zamíří prý většinou do Aera, které je hned kousek od oné secesní vilky, na nějakou velkou podívanou. V nedávné době třeba na Gravitaci a Šíleného Maxe. „Obligátní byly samozřejmě obě poslední projekce v IMAXu ze 70mm filmu – Temný rytíř a Interstellar. Ale úplně největší zážitek tohoto typu byl imaxový Avatar,” vzpomíná Jan a z jeho výběru je znát profesionální zájem o filmovou techniku a její nejnovější vývoj.

Švejkové a Juráčci

Jako své největší hvězdy mezi vybranými čtrnácti tituly projektu „Digitální restaurování českého filmového dědictví”, v jehož týmu dohlíží na obrazovou část digitalizace, by si Jan vybral snímky Adéla ještě nevečeřela a oba Švejky – jsou to podle něj výborné komedie. „Užívám si i Starce na chmelu, hlavně pro skvělou hudbu a kameru. A velmi osobní vztah mám k oběma Juráčkovým filmům,” vyjmenovává své oblíbence, kterých je hned šest. Projekt považuje Jan Zahradníček za zcela mimořádný svým rozsahem: „Dosud se tu tolik filmů najednou digitálně nerestaurovalo a jsem velice rád, že můžu být u toho.”

Text: Štěpánka Matúšková, Foto: Jitka Hejtmanová.