Ariana Horáčková

Administrátor projektu

 

Italské zkušenosti

Ariana se k zájmu o film dostala přes filmový seminář na gymnáziu. „Navigoval mě k přijímačkám na filmovou vědu. Jsem Pražanda, ale chtěla jsem vypadnout z Prahy, tak jsem šla studovat do Brna.” Během studií strávila půl roku v Gorizii, hraničním městečku mezi Itálií a Slovinskem. Nachází se zde pobočka univerzity v italském Udine a zde se také Ariana seznámila se základy restaurování filmů.

„Při kurzu Digitálního restaurování jsme pracovali zejména se softwarem DaVinci. Bylo ale skvělé, že si studenti mohli sáhnout i na klasický filmový materiál – zvláštní lepenkou jsem lepila poškozené perforace. Baví mě manuální piplačky. Je škoda, že se to na filmové vědě u nás nikde neučí. Ale moc jsem se toho nenaučila, kurz začínal v říjnu a končil v půlce prosince,” dodává skromně.

Hroznější než Mínotaurus

Zjisti si a nauč se sám. Tak podle Ariany začínalo její působení v NFA na sekretariátu generálního ředitele. Přestože měla zkušenosti s administrativou komerční firmy, kde měla na starosti styk se zahraničním, ve státní sféře je dle jejího názoru papírování nesrovnatelně náročnější. Nejtěžší prý bylo dát věcem řád, aby se okamžitě našlo, co se najít má. „Sekretariátu scházel systém. Nikdo nevěděl, co je v těch tajemných šanonech. Za tři roky mojí práce zůstává pořád ještě několik černých skříněk, které neotvírám. Ale jednou se k nim prokoušu,” slibuje Ariana.

Největší ctností dobré vedoucí sekretariátu je podle Ariany pořádnost a systematičnost: „Naučila jsem se ji především doma. Maminka mě honila. Větší oříšek byl pro mě ale oběh našich interních dokladů,” směje se Ariana. Ale kdo jiný by mohl najít cestu labyrintem, než Ariana, vybavená svou červenou nití.

„Když chceš proplatit cesťák, což zahrnuje výdaje na cestu + ubytování + vedlejší nutné výdaje (jako je např. městský autobus) + stravné, musíš předem vytvořit cestovní příkaz. Kam jedeš, na jak dlouho a tak, podepíšeš ho, pošleš k podpisu příkazci operace, což bývá vedoucí oddělení, ten to zkontroluje, řekne ano, Horáčková může vyrazit, pošle k podpisu správci rozpočtu (ředitel sekce), ten to opět zkontroluje, podepíše a odešle na ekonomické oddělení. Paní Pokorná prohlásí, jé Ariana vyráží do Varů, schová si to a čeká na vyúčtování. Tak já teda jedu na pracovní cestu, koupím si lístek na městský autobus (schovám) a do deseti dnů po návratu musím udělat vyúčtování a zprávu ze služební cesty. Formulář je na to stejný jako cestovní příkaz. Zpráva se napíše do formuláře, všechny doklady se k tomu přidají, podepíše se to a začne obíhat stejný okruh podpisů jako na začátku. Celé to končí happy endem na ekonomickém, kde si formulář zkontrolují a založí.” Nebyla Ariadna náhodou řecká bohyně trpělivosti?

Světlo na konci labyrintu

Na projektu „Digitální restaurování českého filmového dědictví” se Ariana podílí jako administrátorka projektu, což je funkce veledůležitá, to ví každý, kdo si to někdy zkusil. „Jinými slovy papírování,” nepřikrašluje realitu Ariana a vyjmenovává: „Kontrola dokladů, příprava dokladů, drobná komunikace s Ministerstvem kultury, odesílání datovou schránkou, shraňování věcí, zajišťování letenek, ubytování… Čistý stůl už jsem dlouho neměla.” Rozhodně je podezřelé, že Ariana nelomí rukama, ale usmívá se.

Někdo by si mohl myslet, že prokousávání se stohy papírů, šanony a formuláři je nezáživné, ale Ariana to vidí jinak. „Jsem spokojená, administrativa mi celkem vyhovuje,” říká ve své kanceláři – předpokoji generálnlího ředitele. „Rozhodně je lepší být  blízko svému oboru, i když nástupní plat byl menší než v mé předchozí práci. Jsem ve filmovém prostředí, vím, co se děje. A především pracuji v dobrém kolektivu lidí, kteří chtějí svou práci dělat, protože si ji vybrali nejen kvůli lásce k filmu.”

Text: Štěpánka Matúšková, Foto: Jitka Hejtmanová.