Anna Batistová

Vedoucí projektu (do května 2016)

 

Na technologii záleží

Anna Batistová v NFA pracovala jaka ředitelka sekce audiovizuálních sbírek, kde vedla tým zodpovědný za shromažďování, zpracování a ochranu filmového dědictví. Iniciovala mimo jiné založení digitální laboratoře, která uchovává filmy nasnímané digitálními technologiemi. Právě digitalizace byla i středobodem její další práce pro archiv: pod jejím vedením proběhlo digitální restaurování dosud největšího balíku 14 vybraných českých filmů. Cenný soubor zahrnuje třeba dosud nejucelenější kolekci snímků filmového průkopníka Jana Kříženeckého, barevného Švejka z 50. let i laskavou detektivní parodii Adéla ještě nevečeřela ze 70. let. I díky výzkumu Anny Batistové je v průběhu let 2015 a 2016 uvidíme zrestaurované v jejich autentické podobě – tak, jak se jimi v biografech bavili a dojímali naši rodiče nebo prarodiče.

Rodačka z Kutné Hory propadla kouzlu pohyblivých obrázků už na střední škole, kdy v rodném městě navštěvovala filmový klub v krásném kubistickém kině, dnes nazvaném Modrý kříž. Teorii a dějiny filmu a audiovizuální kultury vystudovala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Filmový obor tehdy propojila zároveň se studiem muzeologie, což ji přivedlo k zajímavé specializaci: začala se zajímat o kinematografickou techniku. „Vyznat se v používání starých promítaček, kamer a kopírek bylo pro mě objevné a ukázalo se to být i velmi užitečné – když teď chceme při digitalizaci zpětně zjistit, jak promítané filmy vlastně původně vypadaly, je znalost používaných přístrojů velmi cenná,“ říká Anna Batistová, která dějiny filmové techniky začala po absolutoriu přednášet na Masarykově univerzitě jako odborná asistentka. Jejím dalším vyučovaným předmětem byla prezervace filmu: „Tomuto odbornému termínu se zejména mladí adepti filmové vědy vždycky vesele smáli, ale v podstatě jde o archivnictví – jak filmy uchovávat, aby byly přístupné i pro další generace,“ říká Anna Batistová, která se za katedru poprvé postavila v době, kdy jí bylo jen o pár let víc než jejím posluchačům.

Ve své vědecké práci se věnovala také používaným kinematografických formátům a materiálům, jako kurátorka spolupracovala třeba na programu „Na emulzi záleží. Orwo a Nová vlna (1963-1968)“ uvedeném v roce 2013 na prestižním odborném festivalu nově zrestaurovaných a objevených filmů Il cinema ritrovato v italské Boloni. Anna Batistová tu za Českou republiku mimo jiné osobně uvedla svůj oblíbený film Ikarie XB 1: „Tahle černobílá sci-fi z roku 1963 situovaná do vesmíru v daleké budoucnosti v sobě koncentruje magii starých filmů v celé své kráse: její vznik odráží něco z optimismu prvních vesmírných letů, ale reflektuje také zničující lidské ambice, a vede k úvahám, které i dnes zůstávají platné,“ říká Anna Batistová, která s kultovní Ikarií XB1 oslavila v kruhu svých nejbližších přátel i třicáté narozeniny.

„Nacházet, zachovávat a znovu vytahovat na světlo“

K jejím počinům patří i příprava přehlídky méně známých filmů s Annou Ondrákovou uvedené v roce 2013 na festivalu Le giornate del cinema muto (Pordenone, Itálie): českou prvorepublikovou herečku znají ve světě hlavně jako „blondýnu Alfreda Hitchcocka“, Anna Batistová ale sestavila kolekci filmů, které toto klišé dokázaly úspěšně nabourat. V témže roce stihla připravit ještě program „Širokoúhlá šedesátá“ pro 39. ročník Letní filmové školy (Uherské Hradiště), kde se vedle slavných širokoúhlých filmů jako Po stopách krve nebo Údolí včel představily i některé méně známé kousky jako třeba Cesta hlubokým lesem.

„Nacházet, zachovávat a znovu vytahovat na světlo i filmy stojící mimo hlavní proud, filmy i ve své době méně promítané, něčím zvláštní, poznamenané svou dobou nebo i politickým režimem, mi vždycky přišlo nesmírně důležité: i takové filmy jsou přece součástí našeho kulturního dědictví a často se z nich dá vyčíst víc než ze snímků obehraných a všem už důvěrně známých“, říká Anna Batistová, která se podílela už na digitalizaci komedie Hoří, má panenko Miloše Formana a připravila k vydání digitalizovaný film Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela na DVD a Blue ray.

A co považuje za svůj vůbec největší úspěch? „Asi rozšíření sbírky archivu o originální negativ filmu Dostaveníčko ve mlýnici,“ říká skromně Anna Batistová. Vzácný, v encyklopediích hojně zmiňovaný a zároveň možná vůbec nejpůvabnější film Jana Kříženeckého ve formě originálního negativu se jí povedlo získat v roce 2014 od soukromého sběratele. Nová akvizice jen těžko vyčíslitelné historické i umělecké hodnoty teď rozšíří nejen sbírku Národního filmového archivu, ale bude použita k digitálnímu restaurování a tak ve své nové podobě obohatí i celé další generace filmových nadšenců.