Staré pověsti české

Československo 1952, 85 minut, barevný.

Režie: Jiří Trnka. Scénář: Jiří Trnka, Jiří Brdečka. Kamera: Ludvík Hájek, Emanuel Franek. Střih: Miroslav Hájek. Výtvarník: Jiří Trnka. Hudba: Václav Trojan

Klasický loutkový snímek Jiřího Trnky Staré pověsti české (1952) patří nepochybně k předním dílům zlatého fondu české kinematografie a nejen proto byl převeden do digitální podoby a pracně restaurován. Dodnes překvapuje svým novátorským pojetím loutkového filmu a svou uměleckou komplexností, což je mimořádné i v celosvětovém měřítku. Syžet vychází ze stejnojmenného díla Aloise Jiráska, avšak Jiří Trnka a spisovatel Miloš V. Kratochvíl se při psaní filmové povídky opírali i o Kosmovu kroniku nebo o výsledky archeologických výzkumů. Základem je šest epizod z dávnověku Čechů, od jejich příchodu do nové vlasti pod vedením vojvody Čecha, přes legendy o Bivojově souboji s nebezpečným kancem, o Libuši a Přemyslovi, o dívčí válce a o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi až k závěrečné báji o Lucké válce. Epizody jsou propojeny komentářem a plynule na sebe navazují, avšak v cizině byly někdy uváděny i samostatně (především v rámci různých přehlídek). Zásadní je výtvarná stránka, v níž Trnka vycházel z historických poznatků, ale zároveň se musel přizpůsobit zažitému vizuálnímu stereotypu, spojenému s malbami či ilustracemi Josefa Mánesa, Antonína Procházky, Mikuláše Alše a Věnceslava Černého (Trnka sám ilustroval Jiráskovu knihu až později). Vytvořil velké množství loutek se stylizovanými a zároveň individualizovanými tvářemi a věnoval se nejen protagonistům, ale také velkým davovým scénám, což kladlo značné nároky na animátory i na další členy štábu. Důraz byl rovněž kladen na provedení kostýmů a rekvizit. Zvuková složka se kromě hlasů několika vypravěčů z řad slavných českých herců a zajímavě vytvořených ruchů skládá z bohatého hudebního doprovodu Václava Trojana, jenž vychází z určitých představ o dobové hudbě, kombinovaných s klasickou symfonickou hudbou, ale zejména z české lidové tradice, což se projevuje v dramaturgickém využití různých písní. – Z dnešního pohledu může vadit určitá naivita a patos komentáře i hudby, to však nijak nesnižuje kvality zcela výjimečného díla. Při restaurování původního materiálu nebylo cílem vytvořit ideální podobu, nýbrž maximálně se přiblížit stavu, v němž byl film poprvé uveden (toto pojetí restaurování má ovšem své hlasité odpůrce). – Národní filmový archiv vydal též knihu Staré pověsti české (editorka Lucie Česálková, Národní filmový archiv, Praha 2015), což je soubor odborných studií, zaměřených na různé složky filmu, historii jeho vzniku a na jeho dobový kontext, ale také soubor archivních dokumentů. – Film restaurovala v roce 2015 pod dohledem Národního filmového archivu budapešťská laboratoř Magyar Filmlabor z podmětu projektu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015 a za finančníé podpory Ministerstva kultury České republiky, Národního filmového archivu a města Plzně. K digitalizaci obrazu posloužil originální nitrátní negativ Agfacolor a zvuku kopie v nejlepším technickém stavu. Tato verze byla poprvé uvedena 26. dubna 2015 na festivalu Finále Plzeň