Případ pro začínajícího kata

Československo 1969, 102 minut, černobílý.

Režie a scénář: Pavel Juráček. Kamera: Jan Kališ. Střih: Miroslav Hájek. Hudba: Luboš Fišer. Architekt: Milan Nejedlý.
Hrají: Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Milena Zahrynowská, Luděk Kopřiva, Slávka Budínová, Pavel Bošek, Miroslav Macháček, Věra Ferbasová, Eduard Dubský, Jiřina Jirásková, Jiří Hálek, Radovan Lukavský, Nataša Gollová, Jiří Hrzán a další.

Lemuel Guliver z Dlouhé ulice podniká neplánovanou cestu do říše Balnibarbi, na létající Laputu a zase zpátky. Podobenství o totalitním zřízení, kde platí bizarní zákony a lpí se na nepsaných pravidlech, se mísí s fantaskní podívanou, ve které se ,,sen dotýká světa a svět snu“. Kafkovsky laděný film Příběh pro začínajícího kata vypráví ve dvanácti kapitolách nadčasový příběh cizince, jenž přináší do stojatých vod Balnibarbi naději a rozruch, čímž mu je místo role hosta přisouzena role podezřelého.

Jde o jeden z oněch vzácných filmů, k nimž se vracíme celý život pro inspirující významy a výstrahy. Ačkoli jde o variaci na třetí díl Gulliverových cest Jonathana Swifta, má nejblíž ke světu Franze Kafky. […] A jako lze v Kafkově Procesu přečíst podobenství o vině, osudu a smrti, lze i Případ pro začínajícího kata vnímat jako cestu pětatřicetiletého muže (krizový věk) do záhybu vlastního nitra. Nebo též jako gigantickou meditaci o čase; hodinky, které se točí pozpátku (,,copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?“) se mohou týkat jednak balnibarbské zpátečnické civilizace, jednak návratu do dětství, k němuž hrdinu pudí strach ze stárnutí a smrti.

[Jaromír Blažejovský (1993): Příběh Lemuela G. Kino 48, č. 4 (23. 2.), s. 31.]