Poslušně hlásím

Československo 1957, 95 minut, barevný.

Režie a scénář: Karel Steklý. Kamera: Jan Roth. Střih: Miroslav Hájek. Hudba: Jan Seidel. Architekt: Karel Škvor. Hrají: Rudolf Hrušínský, Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Fanda Mrázek, Jaroslav Vojta a další.

Poté, co film Dobrý voják Švejk vylíčil Švejkovy osudy v zázemí, pokračuje druhý díl přepisu Haškova románu proslulou budějovickou anabází a sleduje hlavního hrdinu až na frontu. Jako ve všech předchozích adaptacích se i zde museli tvůrci vyrovnat s tím, že přední kvalitou předlohy je proud Švejkova vyprávění, jímž neustále odvádí čtenáře od přítomného děje, v němž plynule spojuje nespojitelné a které povětšinou ústí do absurdna. Filmová podoba těchto bezbřehých hospodských historek se stejně jako v první části koncentruje v hereckém výkonu Rudolfa Hrušínského. Vizuální stránka zůstala ve starosvětském duchu Ladových ilustrací.

Málokdy se tak jednoznačně shodnou filmoví kritikové, jak tomu bylo při premiéře filmové adaptace Švejka. Častěji však se jejich obecný soud příkře rozchází s křivkou návštěvnosti. Diváci si přece nemohou dát ujít příležitost spatřit na plátně Josefa Švejka. Jdou do kina i ti, kteří mají přísný úsudek, i ti, kteří se rozhodují na poslední chvíli, jak utratit volný večer, i ti, kterým povrchně chápaná švejkárna je světovým názorem. Plná pokladna kina by nás neměla mást. Není jediným měřítkem hodnoty filmu. A může být i ošidným měřítkem, jako je tomu tentokrát.

[Stanislav Zvoníček, Poslušně hlásím… Film a doba 4, 1958, č. 1, s. 59.]