Lásky jedné plavovlásky

Československo 1965 / 77 minut / DCP, Blu-ray / anglické titulky / přístupné / komedie / digitálně restaurovaný film

Režie: Miloš Forman Scénář: Jaroslav Papoušek, Miloš Forman, Ivan Passer Kamera: Miroslav Ondříček Architekt: Karel Černý Střih: Miroslav Hájek Hrají: Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík

Zdánlivě banální zápletka druhého celovečerního filmu Miloše Formana se točí kolem učnice z internátu svedené na maloměstské zábavě pražským klavíristou. Dívka po společně strávené noci přijíždí s kufrem za mladíkem do Prahy a až tam pochopí, že ji nikdo nečeká. Příběh Anduly, možná jediné ženské hrdinky celé Formanovy filmografie, který napsal Forman společně se svými osvědčenými spolupracovníky Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem, je zakotven v tragikomických kulisách československého socialismu 60. let. Lásky jedné plavovlásky svědčí o Formanově mistrovství v režírování neherců i herců: přirozeně je situuje do bravurně inscenovaných a zároveň dokonale autenticky působících situací, které jsou plné absurdity a černého humoru, ale také soucitu a něhy. Právě v tom spočívá podstata formanovského realismu: trapnost a pravda mají k sobě blíž, než si obvykle uvědomujeme. Po Černém Petrovi upevnil Miloš Forman tímto filmem svou pozici originálního glosátora společenské reality, který se dokázal přiblížit zejména mladým hrdinům na intimní vzdálenost. Lásky jedné plavovlásky měly světovou premiéru v roce 1965 v hlavní soutěži benátského filmového festivalu. Posléze byly nominovány na Oscara i Zlatý glóbus. Nyní se vrací na plátna kin v digitálně restaurované podobě.

 

„Nevím, jestli to, co dělá Forman […], znamená přínos umění, ale rozhodně je to film, a málem bych to slovo napsal velkým písmenem. Dokonce obrozuje film v tom pravém jeho smyslu, málem dnes už zapomenutém, kdy film znamenal souhru senzace a kultury, vizuálního vzruchu a citu, humoru a smutku, obrazu skutečnosti a nadsázky. Podoba reality tu není zaznamenána, nýbrž převyprávěna.
[…]
Vyprávět znamená vždycky trochu prášil, a Lásky jedné plavovlásky jsou především báječně a lehce vyprávěny. Pozoruješ je, jako bys naslouchal. Forman vede diváka od situace k situaci, střídá pravdu s výmyslem, rozesmává i rozesmutňuje, bezprostředně tě sbližuje se svými hrdiny, ale v pravou chvíli dovede vytvořit distanci, aby ses mohl zasmát, neboť ty strašně důležité příhody ženského mláděte jsou vlastně malicherné a nic neznamenají z hlediska lidstva, věčnost a velkých problémů současného světa. Nebo snad znamenají? Nebo snad má ta ležérnost tragický podtext?“

Jaroslav Boček, Zážitek. Divadelní a filmové noviny 6, 17. 11. 1965, s. 1.