Ikarie XB 1

Československo 1963, 88 minut, černobílý širokoúhlý.

Režie: Jindřich Polák. Scénář: Pavel Juráček, Jindřich Polák. Kamera: Jan Kališ. Střih: Josef Dobřichovský. Hudba: Zdeněk Liška. Architekt: Jan Zázvorka. Hrají: Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala a další.

Je 2. polovina 22. století a kosmická loď Ikarie XB 1 putuje k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka, složená z vědeckých kapacit různých oborů, je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým, nepředstavitelným hrozbám. Ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí. Kališovy černobílé obrazy v širokoúhlém formátu, Liškova novátorská elektronická hudba a přesvědčivé kulisy i kostýmy vytvářejí stylisticky vytříbený fikční svět daleké budoucnosti. Civilní výkony české herecké elity mu pak dodávají nečekanou přirozenost a psychologický rozměr. Autoři se při psaní scénáře volně inspirovali románem Stanisława Lema K mrakům Magellanovým. Za zmínku jistě stojí i skutečnost, že se ubránili prvoplánové a dobově poplatné politizaci, které žánr sci-fi často podléhal. Nepostavili proti sobě dva konkurenční systémy, žádný pomyslný východ a západ, nýbrž naději v lepší, morálně vyspělejší lidstvo a „sebranku“ 20. století, která po sobě zanechala jen samou zkázu.

Když byla loni v létě „Ikarie XB 1“ vypálena z odpalovací rampy pražského premiérového kina mezi filmové diváky, shodovala se naše filmová kritika zhruba v tom, že to byl „další nezdařený pokus“. Dalo by se říci, že první stupeň této „rakety“ v atmosféře hustě nasycené naší náročnou kritikou, nezapracoval dost spolehlivě. „Ikarie XB 1“ se podle výpočtu odborníků vychýlila z „předem určené dráhy“ a podle dochovaných zpráv byla předurčena k zániku. Veřejnost, poslušna věrohodnosti zpráv z tisku vzala tyto výpočty na vědomí a na nešťastnou „Ikarii“ (snad proto, že na ní nebyla lidská posádka) se zapomnělo.

Žijeme ve století techniky a atomu – a tak se dějí čas od času divy. Jakmile opustila naše „Ikarie“ zmíněnou atmosféru, jakmile odpadl první stupeň a přestala na ni působit suchozemská tíže, získala československá filmová raketa svou fantastickou přitažlivost.

[JtB, Ikarie letí světem! Záběr 15, 15. 5. 1964, s. 2.]